Do historie lyžování v Lomnici nad Popelkou neodmyslitelně patří skok na lyžích. Touto myšlenkou byli již od konce I. světové války posedlí lomničtí vyznavači lyžařského sportu. Bohužel v té době již nebyl odbor lyžařský, založený v TJ Sokol Lomnice n.P. v roce 1910 činný. A pronikání sportu a jeho disciplín do Sokola bylo v té době ještě v rozporu s původními ideály Dr.Miroslava Tyrše a proto to soustavně naráželo na odpor vedení ČOS v Praze. I to byl jeden z důvodů proč hledali lomničtí lyžaři zastřešení pod spolek, který by jejich touhy a cíle mohl podporovat a rozvíjet.
To byl i hlavní impuls k založení samostatného lyžařského klubu dne 6.října 1925. Organizace, která by měla právo vstupovat do jednání jak s městem a jejími vyššími orgány, tak i peněžními ústavy té doby a v neposlední řadě se mohla stát členem SLRČ a tím se účastnit sportovních soutěží. Již na ustavující schůzi je utvořena čtyřčlenná komise ve složení Dr.Audolenský, Hlinka, Císař a Václavík, která má vybrat nejvhodnější místo ke stavbě skokanského můstku. Znalci zdejších terénu měli však již jasno. Je vybrán svah na Babyloně se sklonem 40 stupňů, který se svažuje směrem k Lomnici. Vybrané místo se však obci moc nezamlouvá, ale lyžaři jsou přesvědčeni, že to je ten pravý kopec na skokanský můstek a tak je komise doplněna o člena obecního zastupitelstva a po nové prohlídce terénu je přijat společný návrh na výstavbu můstku právě na „Babyloně." Město následně Lyžařskému odboru sportovního klubu (LOSK) pronajímá pozemek za uznávací činžovní poplatek  a  dává souhlas se stavbou můstku a zároveň daruje z městského lesa 15 stromů na zhotovení nájezdu. Hned 8. listopadu je se stavbou započato. Jsou poraženy překážející stromy a kopají se základy pro patky nájezdové věže. Ohromným úsilím a s nadšením členové klubu usilovně pracují, aby se již v nadcházející zimě dalo na „Babyloně" skákat. A 31.ledna 1926 je můstek zasvěcen prvními nedočkavci. Je dokonce připraveno i slavnostní otevření za účasti starosty města, ale bohužel na plánovaný termín sníh v Lomnici mizí a tak se akce odkládá na rok příští. 

Na můstku se skáče nejvíce 28 m a to je pro lomnické nadšence málo. Proto se na  září 1926 připravuje úprava doskoku kterou je pověřen Florián Václavík. Konečně je můstek slavnostně otevřen 8.1.1927 klubovým závodem. Klub také připravuje již i další závody a to nejen ve skoku na lyžích, ale i v běhu a sjezdu. Z knihy zápisů z jednání členské schůze citujeme.  Zahajovací skok provede 14-ti letý Vladimír Václavík. Budou povoleny 3 skoky a nejdelší se počítá. Pokud dojde k rovnosti metrů bude rozhodovat styl ve vzduchu a pokud i zde bude rovnost bude rozhodovat styl a jistota na nájezdu. S tímto pravidlem je ještě stanoveno, že po doskoku musí závodník ujet na lyžích minimálně 10 metrů, aby se mu nepočítal skok s pádem. Pravidla jsou prostě pravidla. Závody proběhly za dobrých sněhových podmínek ke spokojenosti pořadatelů, ale i řady diváků. Z knihy zápisů se dočítáme, že je v květnu  roku 1928  opět jednáno o další přestavbě můstku. Podle návrhů  pánů Floriána Václavíka a Josefa Císaře st. se provádí další průkop pro odrazovou hranu nájezdu a přístavba dřevěné nájezdové plošiny.
Stále to však není k plné spokojenosti skokanů a opět se v následujícím roce jedná o zvětšení stávajícího můstku tak, aby se odraziště ještě posunulo o několik metrů výše a dalo se tak skákat i přes 40m. Vzniká i myšlenka na spojení sil s místním Sokolem, kde je na základě uvolněné činnosti v rámci ČOS znovu obnovena činnost lyžařského odboru pod vedením pana Čeňka Ouhrabky. Vyhledává se i nová lokalita pro můstek nový, který by umožňoval skoky i přes 50 metrů. Zvažují se možnosti v Popelkách, ale i na stráni na Kozlově. Klub jedná i s arch. Karlem Jarolímkem, který následně zpracovává odborné posouzení navrhovaných lokalit. Nakonec ze zamýšlených plánů schází a tak se opět lyžaři upínají k Babylonu, ale chtějí můstek a jeho parametry zlepšit, neboť původní stavba i její následné přestavby byly dělány více amatérsky i když s enormním nadšením. Jenže stále přibývají snahy po dosažení větších délek skoků, kterých by bylo možné na „Babyloně" docílit jen díky posunu odraziště dozadu a následně zvýšením nájezdové věže a tím docílit i vyšší nájezdové rychlosti. A s tím je samozřejmě spojeno i probrání-prokopání doskočiště. To všechno jsou však jen úvahy a realizace vzhledem k finanční náročnosti v nedohlednu.

A tak je můstek vždy jednorázově opraven aby byl schopen  provozu pro následující sezónu. V průběhu dalších pěti let je na „Babyloně" uspořádáno několik veřejných, župních a klubových závodů. V roce 1931 zde TJ Sokol pořádá své první závody ČOS a vedení LOSK pronajímá místním sokolům můstek bez finanční náhrady, neboť se i řada lyžařů-sokolů pravidelně podílí na brigádách při opravách. Na babylonském můstku také pořádá závody Zimní klub lyžařů Jičín. Je tu rok 1935 a klub v říjnu opět zahajuje jednání s arch. Jarolímkem o zpracování nových plánů na přestavbu můstku „Babylon", tak aby přestavba alespoň částečně splňovala nároky vyplívající ze současného vývoje skokanského sportu v ČSR. Arch. Jarolímek doporučil k jednání pana Josefa Pilnáčka z Hradce Králové -  mimo jiné pána, který nejen že stál u zrodu Svazu lyžařů v roce 1903, ale byl v letech 1929-1932 i jeho předsedou. Ten po konzultacích s Jarolímkem, který provedl zaměření, vypracoval plán přestavby můstku a následně jej vedení klubu předalo lomnickému staviteli panu Pivcovi k vypracování rozpočtu. Mezi tímto časem ovšem dochází opět k dalším dílčím úpravám. Posunuje se opět odraziště, upravuje se i nájezdová věž a vzhledem k začínající hnilobě některých stojek nájezdu, dochází  k jejímu posunutí a přistavění další, třetí  nájezdové plošiny.  V dnech 27.-28.ledna 1940 proběhl v Lomnici n. Pop. velmi úspěšný IX. Přebor KČT a tím také došlo k  propojení spolupráce lomnických lyžařů s odborem KČT. A jelikož začala II.světová válka a nacisty byla zrušena veškerá činnost Sokola, tak i řada jeho členů, kteří zrovna neskončili v koncentrácích se zapojila do práce a činnosti v LOSK Lomnice nad Popelkou. Přichází také po dlouhých jednáních období, kdy je připravena projektová dokumentace i část financí a to jak se strany Svaz lyžařů, tak i KČT. Konečně se začíná přestavba můstku na „Babyloně" realizovat. Nový velký můstek by umožňoval  skoky až 50 metrů. Začínají se kopat  jámy na usazení nových betonových patek pro trámy nájezdové věže, která by stála již na obrácené straně Babylonského kopce a je rovněž zajištěno a na Babylon dovezeno veškeré dřevo na novou nájezdovou věž a buben.

Ale sotva se práce započaly, přichází v důsledku válečných událostí k zákazu veškerých staveb a tak je nakonec připravený materiál ke stavbě odvezen a stavba můstku zmařena. Nikdo se totiž nechtěl dostat do nepředvídatelných rozporů a obtíží s německými úřady, neboť takto veliká stavba na kopci nad Lomnicí by příliš bila do očí.

Jenže nadšení a neúnavní propagátoři lyžování a skoků zejména Florián a jeho syn Vladimír Václavíkové se nedali odradit a za pomoci mladých lyžařských nadšenců se pustili do zemních prací na můstku a opět prokopali doskočiště. Tím byla značně porušena plynulost přechodového oblouku, který byl tímto zásahem značně zostřen. Nicméně tento stav, jak se nakonec ukázalo značně lomnickým skokanům prospěl. Kdo zvládl skoky na „Babyloně", tak i  velmi snadno dokázal projíždět po provedeném skoku přechodové oblouky jiných můstků bez problémů a případných pádů. K drobným kosmetickým změnám došlo i na nájezdu, kdy se ještě  posunulo odraziště o 2 m, čímž se zkrátila hrana a  ještě byla přistavěna jedna boční nájezdová plošina. A takto renovovaný můstek potom vydržel až do konce války a ještě na něm bylo pořádáno každoročně několik závodů, buď veřejných či klubových a v roce 1944 i Přebor Jizerské župy SLRČ. Řady závodů se v Lomnici nad Pop. zúčastnili i tehdejší vynikající čeští skokani a mistři ČSR jako Oldřich Buďárek, Josef Lukeš či Rudolf Vrána, nebo tehdy začínající Miloslav Bělonožník. Na Babylonském můstku vyrostli: Josef Císař-mistr ČSR 1939, který řadu let representoval pražské kluby LZK a B+B, ale i jeho starší rival Vladimír Václavík, výborný Mirek Štolba, Karel Klíma a na tomto můstku také začínal František Felix pozdější čtyrnásobný mistr ČSR. Ale zub času hlodal a hlodal i na „Babyloně". V poválečném období můstek již pro pořádání závodů nevyhovoval a tak lomničtí i díky dvěma na sníh nepříznivým zimám uspořádali skokanské závody ve Špindlérově Mlýně. A můstek na „Babyloně" se tak pomalu stává kořistí vandalů. Naposledy, a to už jen tajně tam zkoušeli své skokanské umění mladí, jako Milan Portyk, Mirek Sekot a další. Ale již to bylo nebezpečné a tak v roce 1949 byl můstek strhnut a rozebrán na topení. Prudké doskočiště potom ještě dlouho skýtalo možnosti mladým odvážlivcům k adrenalinovému zážitku, až byl svah v sedmdesátých letech zalesněn. Slavná éra Babylonu skončila a skoky na lyžích se tak na začátku padesátých let přesunuli do Zadních Popelek do lokality dnešního lyžařského areálu LSK Lomnice nad Popelkou.