Zdeněk Remsa se narodil 29. 12. 1928 sice v malé podkrkonošské vísce Horní Branné, ale jeho lyžařské začátky jsou neodmyslitelně spojeny se sousední vesnicí, která se jmenuje Studenec. Tam také vyrostl ve všestranného lyžaře, kterému nebylo nikdy cizí sjezdové ani běžecké lyžování, ale co jej vždy nejvíce od mládí přitahovalo, byly skoky na lyžích.

Již v roce 1946 se stává nejmladším členem po válce nově se tvořícího reprezentačního družstva skokanů ČSR a v roce 1948 se účastní jako benjamínek výpravy ZOH ve Svatém Mořici, kde v závodě ve skoku na lyžích obsazuje 20. místo. Jeho výkonnost a perfektní skokanský styl stále roste a v roce 1951 získává svůj první mistrovský titul a v dalších letech se účastní jak MS v roce 1954 ve Falunu, kde obsazuje 37 příčku, tak v roce 1958 i dalšího MS v Lahti, kde reprezentuje československý skok na lyžích jako jediný náš zástupce. Na sklonku šedesátých let končí po vleklém zranění svoji závodnickou kariéru a je mu nabídnuta funkce reprezentačního trenéra skoku na lyžích. Neváhá a bere.

A tak v roce 1960 začíná jeho téměř padesátiletá veleúspěšná trenérská cesta. S jeho příchodem do trenérské funkce začíná úplně nová etapa skoku na lyžích v Československu. Nastupují nové tréninkové metody a začíná opravdová tvrdá celoroční sportovní příprava. Přichází období, ve kterém se postupně začíná formovat nová parta skokanů, známá jako parta Remsa Boys, která pod Remsovým vedením postupně ovládla světové skokanské můstky šedesátých let. Jména Motejlek, Hubač, Matouš, Höhnl, Rydval, Kodejška a Raška se stala pojmem, pro které nebylo žádným problémem obsadit na tradičním tehdy „Turné čtyř můstků“ i všechna tři první místa na stupních vítězů. A tak s přibývajícími roky díky tvrdé sportovní přípravě začínají postupně vítězství na konto československých skokanů přibývat a vše vyvrcholí v roce 1968 na ZOH v Grenoblu, kde se Jiří Raška stává olympijským vítězem i držitelem další stříbrné olympijské medaile.

Dalo by se říci, že Grenoble, mohl být vrcholem jeho trenérského snažení. Přichází MS ve Vysokých Tatrách v roce 1970. Zdeněk Remsa se rozhodne definitivně u reprezentace skončit a přijímá nabídku na funkci reprezentačního trenéra jugoslávských skokanů. Právě v Jugoslávii si chce ověřit, že jeho tréninkové metody jsou správné a opět se mu daří. Jeho rukama prošla řada, dnes velkých osobnosti slovinského skokanského sportu, jako jsou Branko Dolhar, Ludvík Zajc, Marian Prelovšek a řada dalších.

V roce 1974 se vrací zpět do vlasti a stává se ústředním trenérem Svazu lyžařů. A právě toto je období, kdy nedokázalo tehdejší vedení SLČR náležitě využít a zúročit obrovské zkušenosti Zdeňka Remsy. Stále je mu tehdejším vedením vyčítáno, že je za zenitem a že již nemůže do skokanského sportu nic nového přinést. A tak se rozhodne po šesti letech v této funkci skončit a jít tam, kde by byli ochotni jeho zkušenosti přijmout. V roce 1981 odchází opět do Jugoslávie, kde je mu nabídnuta funkce metodika pro skok v jugoslávském lyžařském svazu a v klubu Ilirija Ljubljana funkce hlavního trenéra skoku na lyžích.

O rok později se stává učitelem na trenérské škole v Lublani a ze svých bývalých závodníků, které vedl v reprezentaci, začíná vychovávat nové trenéry. A toto byl právě ten nejdůležitější a asi rozhodující moment v jeho další metodické, trenérské ale i lektorské činnosti. V oblasti dnešního Slovinska vyrůstají lyžařské skokanské kluby a skokanské můstky geometrickou řadou a vše se začíná významně projevovat hlavně na sportovních výsledcích. To vše začíná přinášet jugoslávskému skokanskému sportu ohromný vzestup na světové skokanské scéně. Na konci devadesátých let potom jugoslávští skokané vše zúročují na mezinárodních soutěžích a především na MS a ZOH. Jména Primož Ulaga, Vasja Bajc, ale především medailisté z Calgary Miran Tepeš a Matjaž Debelak. ve světovém skoku na lyžích něco znamenají a jugoslávský a posléze slovinský skokanský sport je na svém vrcholu. A práce trenéra Remsy. Vždyť jen dětských skokanských závodů se ve Slovinsku účastní na pět stovek závodníků. Zdeněk Remsa se pro Slovince a slovinské sportovní fanoušky stává pojmem, neboť za 15 let svého působení dokázal vybudovat ze skokanského trpaslíka skokanskou velmoc.

Nic netrvá věčně a tak začíná již v roce 1992 zvažovat svůj návrat domů. Ale jeho slovinští přátelé jej každým rokem znovu a znovu přesvědčují, aby ještě nějaký ten rok zůstal a ještě pomohl. Remsa zůstal a pomohl. Definitivní návrt do vlasti odložil až na jaro roku 1995.

Ve své vzpomínce na Lomnici Zdeněk říká.: „Já jsem po zakončení své mise ve Slovinsku byl pevně rozhodnut, že nemohu složit ruce v klín a odejít do důchodu. Že prostě musím dál pokračovat doma a vychovávat nové mladé talenty. A rozhodl jsem se jednoznačně pro Lomnici nad Popelkou.“ A tak začíná opět od píky. Zase je denně na můstcích, aby zde předával své bohaté a dlouholeté zkušenosti další, kolikáté již, skokanské generaci... Navštěvuje lomnické mateřské školky a učí 4 a 6 leté děti lyžovat a postupně je seznamovat s náročným sportem - skokem na lyžích. Po třech letech mravenčí a usilovné práce tvoří jeho družstvo 20 dětí a ti, se kterými před třemi lety začínal, již sklízí první vavříny v podobě žákovských mistrovských medailí. Nakonec se pobyt Zdeňka v Lomnici nad Popelkou protáhl na 18 let. Za jeho působení prošlo jeho rukama na 40 dětí, které se chtěly naučit skákat na lyžích. Jeho trenérská práce a přístup k těm nejmenším, to bylo naprosto obdivující. Po jeho boku se trenérskému řemeslu učili Jarda Šimek, Petr Berger, Slávek Bíža, a také Tomáš Portyk, Martin Břečka a Leoš Baroch. A v jeho žákovských družstvech vyrůstali dnešní reprezentanti Roman Koudelka, Čestmír Kožíšek, Tomáš Portyk ml. nebo František Holík. V roce 2009 Zdeněk definitivně ukončil svoji trenérskou činnost a pří příležitosti svých 80 obdržel také řadu ocenění. ČOV jej ocenil za zásluhy cenou „Fair Play“. Z rukou předsedy MOV Juana Antonia Samaranche převzal „Stříbrný olympijský řád“. Toto vysoké a významné ocenění za dobu MOV obdrželo z ČSSR a ČSR pouze 11 osob z toho pouze 5 sportovců Emil a Dana Zátopkovi, Věra Čáslavská, Ludvík Daněk a Právě Zdeněk Remsa. A u příležitosti ukončení Zdeňkovi trenérské mise v Lomnici nad Popelkou mu předal tehdejší starosta města Vladimír Mastník „Čestné občanství města Lomnice nad Popelkou“.

V sobotu dne 22. 6. 2019 se Zdeňkovo srdce zastavilo a on odešel do skokanského nebe.

Zdeňku, lomničtí lyžaři ti za tvoji práci pro klub asi nikdy nedokáží dostatečně poděkovat, ale zapsal si se nesmazatelně do historie lomnického lyžování.

Čest tvé památce.

Stanislav Dlouhý

předseda klubu